Do srdce přátelství se všichni vejdou
Včera a dnes mě napadlo zkusit myslet na přátele ještě o něco víc. Zkouším zkoumat lépe, jak mohu být každému ještě blíž. Vlastně nedělám nic zvláštního. Možná ani nic na víc. Prostě k tomu všemu co mám a jsem přidávám všechny kolem mě. Dávám jim místo, kus sebe skrze nebe - skrze Toho, který se nám daroval cele. Posílám svoje malé, úzké srdce, do kterého se ale přes Srdce s velkým "S" dostane každý a ještě je tu místo na všechny strany.
K tomu mě také inspirují verše z Bible. "Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému." (Řím 12,10). A dále: "Když jste nyní v poslušnosti přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte." (1 Petr 1,22).
Přátelé jsou prý "příbuzní, které si člověk vybírá sám" a tam "kde jsou přátelé, je i pomoc". Přátelství ale není samozřejmostí, i když si člověk může (omezeně) přátele vybírat. Je realitou, která znamená dar. Z přátelství vychází pomoc. Každý ji nemůže, a ani neumí dát. Opravdový přítel ale touží ji darovat a to už může pomoc znamenat. Anglické přísloví říká, že přítel je člověk, který přichází tehdy, když už všichni odešli.... To je něco, přijít "tehdy"!
Uvědomuji si, jak arcibiskup Karel Otčenášek žehná všem a vždy. Jeho celoživotní myšlenkou je totiž svatodušní univerzální spřátelování s Bohem a se všemi lidmi. Všichni jsme přáteli - v Duchu svatém. Zdraví, nemocní, bezbranní, nuzní, trpící, smutní, radující, boháči, nějak postavení, starší, mladí... my všichni patříme do jednoho velkého srdce, kterým jsme Bohem milováni a kde nejsme rozlišováni. Jé, kam se ztratilo to mé? Á, tady je... vždyť se TAM schovalo, aby pracovalo.
Bože, dej mi prosím srdce přátelství, které každého čistě nachází, které se stále daruje a všechny lidi den co den miluje. Srdce, které neustále z Tvého vychází a k opravdovému přátelství vždy dochází.
Veronika
